Bluebird
"A maminko, co je za tím velkým stromem? ptá se modrý ptáček.
"NIC", odpovídá maminka.
Jenže modrý ptáček (básnička pro děti od Charlese Bukowskiho Blue Bird) byl zvědavý a chtěl vidět, jak
to NIC vypadá.
Jeho sourozenci to už dávno věděli. Dávno odlétali z hnízda, aby se do něho zase vraceli. Jen modrý ptáček
měl stále strach z hnízda vylétnout.
Jednoho rána ale v hnízdě nebyl. V noci vylétl podívat se na to NIC za tím velkým stromem. A potkal zeleného
ptáčka a létali po celém lese...
Dokázal to.
Když jsem vytvořil ideu místa pro setkávání lidí, nikoli byznysmenů, místa pro posilování ducha a tříbení
emocí, místa pro transformaci starého v nové, když vznikal KlonDIKE PUB, myslel jsem na modré ptáčky,
aby opustili komfort svého hnízda, přestali kverulovat a společně se pustili do projektu projektů.
A nakonec to nebyli modří ptáčkové, kdo přiletěl. Nakonec přiletěli ti zelení, ti, kteří v těch hnízdech
už dávno nejsou. Od Liberce po České Budějovice, od Chomutova po Zlín. A ti modří dál sedí v těch korporátních
hnízdech a jejich nejodvážnějším skutkem je tiché nesouhlasné pípnutí.
A ti zelení přinášejí své štěstí, svou radost, svůj um, svou zkušenost a odnášejí si víc štěstí, víc radosti a víc umu. Protože tvoří společně společné.